Richard Jarecki: ruletový systém

Lékař ze Štětína

Richard Wilhelm Jarecki se narodil 1. prosince 1931 ve Štětíně, tehdy v Německu, dnes v Polsku (Szczecin). Jeho otec byl dermatolog a matčina rodina vlastnila rejdařství. Rodina byla židovská a koncem 30. let 20. století z Německa odešla. Vyrůstal v Asbury Parku v New Jersey, studoval na Duke University a pro lékařský diplom se vrátil do Německa; získal ho v Heidelbergu v roce 1958. V roce 1964 se oženil s Carol Fuhse, zdravotní sestrou vyškolenou v anestezii. V roce 1967 se manželé přestěhovali do Heidelbergu, kde na univerzitě dělal výzkum v soudním lékařství. Sám své místo v roce 1969 popsal jako výzkumný spolupracovník, třebaže noviny z něj udělaly profesora.

Metoda

Popis ruletového systému Richarda Jareckiho vychází ze svědectví Carol Jareckiové z roku 2018. On, ona a několik pomocníků zapisovali výsledek každého spinu vybraného kola a hledali čísla, která kvůli drobné výrobní vadě nebo opotřebení vyhrávala častěji, než měla. Jedno kolo mohlo vyžadovat více než 10 000 spinů a až měsíc práce a některá kola neukázala nic, na co by stálo za to sázet. Za novinku to nevydávala: „Není to něco, co vynalezl. Je to něco, co zdokonalil.“

Hráli v desítkách kasin, mimo jiné v Monte Carlu, Divonne-les-Bains, Baden-Badenu a Sanremu, kde se stal stálým hostem. Evropa mu vyhovovala, protože její kola mají jednu nulukoloNulaJediná zelená přihrádka, kterou nepokrývá žádná sázka na jednoduchou šanci, na tucet ani na sloupec; zdroj výhody kasina. Také: jedna nula, 0.Číst celé →, tedy 37 přihrádekvybaveníPřihrádkaJedna z 37 očíslovaných přihrádek na rotoru. Také: kapsa, jamka.Číst celé → místo 38. Zpráva z února 1969 zaznamenává výrok sanremského krupiéralidéKrupiérPracovník kasina, který vede hru u ruletového stolu.Číst celé →, že nikdy nehrál sám: najednou obsluhoval pět nebo šest stolů, u nichž asi deset lidí sázelo a hlásilo čísla.

Naučil se také rozlišovat jedno kolo od druhého. Zaměstnanci Sanrema uvedli, že jednoho večera přemístili každý stůl; dlouho stál zmatený a pak šel přesně ke stolům, u nichž předtím hrál. Carol Jareckiová to vysvětluje tím, že si zapamatoval zářezy a škrábance.

Proč deset tisíc spinů

Za 10 000 spinů poctivého kola s jednou nulou padne každé číslo asi 270krát, plus minus 16. Číslo, které padlo 319krát, je o tři taková „plus minus“ napřed, a to štěstí téměř nikdy neudělá. Vyhrává jednou za asi 31 spinů a při 35 ku 1 sázka na ně vynáší 15%.

Teď vezměte 1 000 spinů. Poctivé číslo padne asi 27krát, plus minus 5, a při 37 číslech na kole bude mít to nejšťastnější obvykle 37 zásahů nebo víc. Vypadá to jako horké číslomýtusHorké čísloČíslo, které v poslední době padalo častěji, než se očekává. Na poctivém kole nic nepředpovídá.Číst celé → a nic to neznamená. Měsíc zapisování je cenou za to, že se vadná přihrádka rozezná od šťastné. Viz Velikost vzorku.

Mýtus: čísla „mají přijít“

Co se neví

Žádný pramen neříká, na která čísla sázel, na kolik z nich, kolik vsázel ani jak velkou měl výhodu. Barnhart, autor jediné knižní kapitoly o něm, přičítá vadu v Sanremu kolům s nízkými přepážkami mezi přihrádkami; podklad pro to uveden není. Doloženo není ani to, odkud měl peníze na sázky. Na dotaz v roce 1969 řekl, že hraje ze svých výher.

Historka o počítači

Jarecki novinářům řekl, že práci vykonal počítač na Londýnské univerzitě, kterému každý večer telefonoval denní čísla; Barnhart tento stroj označuje jako Atlas ovládaný jeho přáteli. Nekrolog z roku 2018 výslovně uvádí, že neměl žádnou elektronickou pomoc, jen pozorování, a Barnhart vysvětlení s počítačem nazývá fikcí, která oklamala manažery kasin, herní policii i veřejnost.

Jeho vlastní tvrzení se měnila. V únoru 1969 řekl triestským novinám, že počítač nějakou dobu používal jen k úspoře počítání a že počítač nemyslí ani nevynalézá. V novinovém rozhovoru z května 1969 popsal systém založený na posledních třech padlých číslech, což vůbec neodpovídá tomu, jak se hraje proti vychýlenému kolulaboratořVychýlené koloKolo, jehož fyzické vady způsobují, že některé přihrádky mají pravděpodobnost vyšší než 1/37. Vzácné, odhalitelné jen s tisíci zaznamenaných spinů.Číst celé →. V té době mu Sanremo už předkládalo jednodušší vysvětlení: vyhrával, protože věděl, jak jsou jeho kola opotřebovaná. Popřel to.

Počítače na ruletu

Sanremo, zima 1969

Tohle jsou nejlépe doložené týdny jeho kariéry. Kasino spadalo pod město, takže poslední slovo měla městská rada.

Co říkali ředitelé

Jeho vlastní věta o zákazu se zachovala nejlépe: „Pokud manažeři kasin neradi prohrávají, měli by prodávat zeleninu.“ Novinová zpráva z května 1969 citovala Roberta Larderu, kterého označila za výkonného ředitele kasina, že je „hrozbou pro každé kasino v Evropě“. Jiné zdroje jmenují tehdejšího manažera Luigiho Bartoliniho, který je citován, jak o Jareckim říká, že je velmi milý muž s jasnou myslí a pevnými nervy. Jarecki v roce 1969 řekl, že ho několik kasin soukromě požádalo, aby se nevracel, a že ho žádné nevykázalo. Carol Jareckiová mnohem později řekla, že úplné zákazy byly vzácné, protože se přátelil se zaměstnanci.

Kolik vyhrál

Každý údaj je něčí tvrzení a navzájem se neshodují.

Co kasina změnila

Sanremo své stoly přemisťovalo, což ho nezastavilo. Nekrolog z roku 2018 uvádí, že pak vyměnilo asi dvě desítky kol, a to už ho zastavilo. Dodává, že kola se obecně začala vyrábět pečlivěji, s méně vadami k nalezení, a jeho výhoda se vytratila. Žádný zdroj nedokládá, že kasino kvůli němu objednalo lepší kola, a žádný výrobce kol není jmenován.

Fyzické měření kola

Po ruletě

Po návratu do Spojených států obchodoval na vlastní účet s komoditními futures, většinou se stříbrem a zlatem, a dál hrál ruletu a blackjack v Las Vegas a Atlantic City. Kolem roku 1998 se přestěhoval do Manily, jejímž kasinům dával přednost. Zemřel tam 25. července 2018 ve věku 86 let. Podle jeho ženy hrál naposledy předchozího prosince, na turnaji v Manile, a skončil první.

Otázky